Bhagirathvi Ganga

Bhagirathvi Ganga

Expedice Tanec s Šivou 2003
Myšlenka sjet obtížné úseky Gangy vznikla nejprve z úst reprezentanta České republiky Filipa Jančara, který tam před časem s kamarádem nafotil pramen Gangy. Uvažovali, že by se to dalo jet v červenci v období monzunu, což je zrovna období Šivy. Byla to plánovaná akce s přesným cílem …


Cestou do smluvené brněnské kavárny jsem uvažovala, o čem si vlastně s Tomášem Minaříkem budeme povídat. Při dopolední kávě mi však velice rychle došlo, že nepůjde o ledajaký rozhovor, ale spíše o příběh nabitý nezapomenutelnými zážitky, jak jinak než sportovními a navíc v extrémních podmínkách. Tomáš se spolu s dalšími dvěma vodáky Jiřím Kopečným a Filipem Jančarem, bývalým českým reprezentantem ve vodním slalomu, rozhodli sjet obtížné úseky pramenu Gangy, které dosud nikdo nepokořil. I když si občas „sáhli až na dno", byli úspěšní. Tomáš Minařík se netají tím, že do podobných aktivit se pouští rád a Expedice Ganga 2003 jej na dlouho nabila energií.

Jak taková akce vůbec  vznikla?

Myšlenka sjet obtížné úseky Gangy vznikla nejprve z úst reprezentanta České  republiky Filipa Jančara, který tam před časem s kamarádem nafotil pramen Gangy. Uvažovali, že by se to dalo jet v červenci v  období monzunu, což je zrovna období Šivy. Byla to plánovaná akce s přesným cílem ... dvanáctičlenná skupina
poskládaná z celé republiky měla uskutečnit sjezd na řece Ganze. Osm lidí na vodě a další čtyři lidi jako technická podpora ... kameramani, fotografové a zdravotnice.

02 bhagirathvi gangaA co ostatní věci?  Cestování jen tak s batohem na zádech už je dnes běžnou záležitostí, ale jak je to s takovou lodí?

Přímo v Indii se lodě tak lehce koupit nedají, proto se musely spolu s vybavením dopravit letadlem. Po příjezdu do Dehlí jsme si objednali malý náklaďáček, který  nás měl přiblížit směrem k pramenu Gangy do Himaláje. Komunikace s řidičem nebyla lehká, neuměl totiž anglicky, navíc mu na jedné straně auta chybělo zpětné  zrcátko, takže spolujezdec ještě dělal zrcátko ... jelo se asi dvanáct hodin. Dostali jsme se do posvátného města Hárdwáru, pak proti proudu řeky až do Gangótrí, což je nejposvátnější místo. Před 50 lety tam byl ledovec, který do současnosti ubyl o nějakých 20 km,  takže je markantně vidět, jak rychle postupuje oteplování. 

A co samotná Ganga, jaká je?

Ganga má čtyři zdrojnice, Bhagírathí u Déoprajágu, kterou jsme jeli my, Alaknandu, kterou plánujeme pro naši další expedici, a další dvě ... všechny je Šiva, bůh plodnosti, svázal do jedné řeky, a tím vlastně zkorigoval vodu v Indii.V našem případě šlo zhruba o měsíční pobyt. Sjížděli jsme vlastně pramen a horní úsek řeky, tedy od ledovce Gaumugh, což v překladu znamená Kraví tlama, a pokračovalo se do Tehri, která už je v současnosti zatopená.  Tvoří druhou největší přehradu v Asii a  energeticky pojme půlku Indie. Když jsme tam v roce 2003  byli,  přehrada se začala pomalu napouštět, takže ten úsek 120 km, co jsme sjeli, už je z poloviny pod vodou.

Takže jste chtěli využít ještě poslední šance...

Ano. Zdrojů informací ale obecně moc nebylo, takže jsme byli de facto odkázaní jen na naše fotky. Bylo vtipné, že tehdy určitý informační zdroj nabízel fotky k úplně jiné přehradě. My jsme potřebovali vědět v podstatě jen to, kde je pramen Gangy, který je mimochodem  v 3892 metrech nad mořem.

To by člověk skoro řekl, že jedete podnikat vysokohorskou túru a ne sjezd na kajaku ... Jak jste se dostá-vali tak vysoko do hor, nebyly s tím trošku potíže?

My jsme se autem dostali o tisíc metrů níž do Gangótrí, což byla naše základna. Odtud jsme už sami vyrazili k pramenu, podívat se, jestli se dá vůbec sjíždět. Jelikož bylo riziko výškové nemoci, ještě tu noc jsme znovu slezli dolů. Poté jsme znovu absolvovali výstup už i s vybavením.  To se dalo vyvézt už jen po úzkých cestičkách na mulách a s těmi loděmi to bylo dost drsné. Pod námi se rýsovala propast dlouhá 300 až 500 metrů rovnou do řeky ... tehdy jsem si říkal, že to nemůžu přežít.

Jak tady fungovala zdravotní pomoc?

No ... nahoře vcelku nijak. Cestu nahoru a samotný sjezd jsme ab-solvovali jen ve třech. Voda měla jeden stupeň a kolem plavaly kry, takže obtížnost byla nejvyšší, na hranici sjízdnosti.

03 bhagirathvi gangaMluvil jsi o období Šivy ... potkali jste cestou nějakého svatého muže?

Potkali jsme jich mnoho. V období Šivy se tam všichni scházejí, je to jejich bůh plodnosti,  no a  nabírají vodu pro sebe i své blízké a tu pak nechávají zkapávat ve svých svatyních po hedvábných provazcích na tzv. „Šivův úd“. Pro nás to byla tak trošku rarita, ale tam je to tradice. Všichni se každoročně z různých koutů Indie vydávají nahoru, někteří auty, ze kterých se line indická hudba, jiní běží za nimi, na nohách jen takové jejich sandálky ... (smích). Podstatné ale bylo, že jsme se museli nechat pokřtít od svatého muže, abychom jim neznesvětili jejich posvátnou řeku.

Jak to probíhalo?

Byla to takový dvacetiminutový obřad, kdy jsme pojídali nějaké bílé kuličky a k tomu listí a házeli to bohu Šivovi do řeky. Pak jsme vyrazili nahoru ... to bylo docela hrůzostrašné, protože pramen byl vzdálen ještě takového půl kilometru.

04 bhagirathvi gangaTakže svatý muž je něco jako zákon? Jak vlastně žije?

Funguje to tak, že svatý muž se zřekne úplně všeho, odejde do lesů modlit se a žít svým životem. Na Jamajce jsou rastamani, v Indii zase svatí muži neboli Sádhů. K nim si chodí lidé pro radu. Jednou jsme navštívili svatého muže Big Babu v jeho jeskyni. Byl „hlavou“ v oblasti pramene. Celá jeskyně doutnala, jako by ji vysvěcovali. Bylo tam hrozné mystično.  Říká se, že marihuana je Šivova rostlina, která tam roste všude, a právě svatí muži jsou asi jediní, kteří ji tam kouří.

05 bhagirathvi ganga

Zpátky k cíli vaší cesty. Zajímalo by mě, co na to místní úřady, tam se nemusí nic hlásit? Není přece běžné sjíždět řeku ve čtyřech tisících...

S úřady jsme to zkoušeli, chtěli jsme získat nějaké povolení, ale jejich byrokratický systém nám ukázal, že pokud potřebuje člověk něco vyřešit, nic nefunguje. Úředníci se pak začali dohadovat o výkonu elektrárny, která s naší debatou neměla vůbec nic společného, takže výsledkem bylo, že je vlastně nezajímáme. Až teprve u pramene jsme potkali vojáky, tak jsme vytrhli kus papíru a napsali, že jedeme na vlastní nebezpečí. V Indii vše funguje jinak než u nás a hlavním problémem jsou věřící, kterých je devadesát procent ... a ti mají své zákony.

A jak vypadal samotný sjezd?

Po týdnu aklimatizace jsme chtěli zkusit štěstí, ale i tak byly naše šance omezené, na sjetí jsme měli  čas vždy tak od devíti do čtyř hodin odpoledne, tou dobou za-čínalo pravidelně pršet. Sjeli jsme prvních asi deset kilometrů, než se řeka propadla do nitra země. Tento úsek jsme museli objet autem. Charakter řeky se nedá v tak vysokých horách moc dobře odhadnout.

Když to srovnáš s našimi řekami, je v tom  nějaký rozdíl?

Markantní ...u nás k něčemu takovému nejsou podmínky. Proto teď jedem zase na víkend do Rakouska. Řeka by měla být divoká a členitá ... každý si umí představit, jak vypadají vodopády.

Měli jste před tím nějaký speciální výcvik?

Byly asi dva takové slaďovací zájezdy, ale já na nich nebyl, takže jsem se slaďoval až na místě. Celkově to bylo docela těžké, protože nešlo o nízkorozpočtovou akci, takže bylo potřeba zařídit finanční prostředky, materiální podporu, víza a tak dále. Trvalo to rok, než se stanovila konečná verze celé akce.

S čím jste na místě vůbec  nepočítali?

Nepočítali jsme vůbec s ničím. Zážitků bylo samozřejmě plno, zarážející byl pro nás kastovní systém a chudoba v zemi, o které se samozřejmě ví, ale já jsem to nemohl strávit. S čím se tam člověk narodí, s tím taky zemře a nelze s tím nic dělat. Je také udivující, že každý pracovník tam má svého manažera, který mu práci řídí. Například i takoví cestáři ... ti si sednou na kámen a kladívky z něj ťukají štěrk a manažer sedí na té hromadě štěrku. Čím je výš, tím je spokojenější, že má velkou základnu.

06 bhagirathvi gangaA jak se chovali místní při kontaktu s vámi (pomineme-li místní  úřady)?

Žádný problém ... já jsem tam jednou něco vyřizoval a nechal tam peněženku s pasy a  penězi na stole a místní mě přišli upozornit, abych to tam nezapomněl.V Dehlí navíc nebyl problém se domluvit, horší to bylo výše v Himaláji.

A co jídlo?

No ze začátku to bylo dost příšerné, hlavně v Dehlí... vždycky byly nejdřív mouchy a pod tím někde bylo teprve jídlo. Výše v Himaláji už to bylo lepší, mají tam dobré cukroví a čapátí (kukuřičné placky) s různými omáčkami.

A co pitný režim? Říká se, že voda z Gangy je pitná?

No říká se to, ale jak proteče voda městem, je to špatné. Voda je tam čistě ve flaškách a Indové nevědí, jak je recyklovat, takže je prostě házejí do řeky a ta všechno odnese stejně tak, jako mrtvé, které takto pohřbívají. Viděli jsme jez, za kterým byla vrstva petflašek, skoro se tam nedalo chodit. Tamní trh je zaplaven především coca-colou a výrobky,  které se třeba u nás ještě ani neobjevily. Takže voda z Gangy se dá pít tak maximálně u pramene a v bystřinách.

Jak se na vás dívali místní, když viděli takovou výpravu s loděmi?

Prostě se shlukne třeba až 200 lidí a kouká, co se děje. A děti spokojeně žebrají.

Byl nějaký nezapomenutelný moment, který převažoval nad těmi ostatními?

Nejsilnějším zážitkem asi bylo, když jsme u jedné řeky našli asi osmimetrový vodopád a rozhodli se ho skočit. Vynesli jsme pět kilometrů všechno s sebou, po dešti ale dost stoupla voda. Já jsem se přesto rozhodl, že to skočím. Jel jsem první a zlomil jsem si tři žebra.

Co bylo dál?

Už jsem nestihl zastavit kamaráda, který byl ještě nahoře. Skočil a zmizel pod vodou. Začali jsme tam házet lana, ale neviděli jsme ho ... já se jen modlil. Dostal se pod skálu, kde byla jeskyně a tam vyplaval. Nakonec jsme ho vytáhli kolem vodopádu a ten den už jsme měli utrum.

Jak tak sleduji, všechny vaše akce byly tak trošku hazardování se životem ... převýšení, ledová voda, neprostupný terén. Zažili jste taky něco méně extrémního, nějaký příjemný zážitek?

Vyjeli jsme i do údolí vedle k řece Jamuně, zvané bohyně smrti.  Vydali jsme se do kláštera zasvěcenému  Jamuně (Jamunatri). Šlo vyloženě o klášter mrtvých nebo duchů, kde byly speciální šedesáti až sedmdesátistupňové koupele. Říkalo se, že kdo se tam smočí, bude mít krátkou a bezbolestnou smrt.  Dole byli k dispozici nosiči, kteří po dlouhých schodech vynášeli ty staré babičky a dědečky, aby se tam okoupali a byli šťastní. My jsme to vyšli sami bez jakékoli zátěže a vypouštěli jsme ducha i tak. Himaláj je perfektní místo pro relaxaci s nádhernými výhledy na famózní skalisté hory a posvátné kláštery.

Jiný kraj, jiný mrav ... Od vaší cesty uplynuly dva roky, plánujete nějakou další cestu?

07 bhagirathvi ganga

Právě minulý týden jsem byl na setkání ohledně další cesty, Alaknandy 2006, což je další pramen Gangy, takže plánujeme návrat zpět. Bude to i jakási vzpomínka na akci Štětina 1977, kdy se stala tragická událost. Tehdy se tam dva lidé utopili. Chtěli bychom tam na památku těch, kteří se nevrátili, postavit velkou mohylu. Uvažuje se o tom, že stejně jako tehdy oni pojedeme po vlastní ose.

Co se do rozhovoru nevešlo

Tomáš Minařík je studentem Fakulty sportovních studií v Brně a chystá se na studijní pobyt do Ljublaně. Od osmi let se věnuje extrémnímu sjíždění vody na kajaku. Pracoval jako vodácký instruktor pro CK Livingstone v Brně. Z Expedice Ganga si dovezl sochu Šívy a fajfku, kterou mu po příjez-du někdo odcizil i s peněženkou ... z toho si nic nedělá a jen s úsměvem dodává, že zážitky z cesty mu naštěstí nikdo nesebere.

Related Posts: